Nesmrtelná láska - kapitola sedmá

1. prosince 2013 v 17:33 | Lili Marks |  Nesmrtelná láska
Ahojky..
Ano vím, dlouho jsem tu nebyla, ale pochopte, škole musím dát přednost. Popravdě mě to strašně mrzí, ale zjistila jsem, že na blog mám strašně málo času, ale nehodlám to vzdát. Budu v blogu pokračovat, dokud budu moct. Jen doufám, že se na mě nebudete moc zlobit. Popravdě ani nevím, jestli rozjedu tu vánoční soutěž. Uvidím podle toho, kolik bude času. Moc mě mrzí, že tu nemůžu být stále, ale jestli si budu muset vybrat mezi blogem a školou, budu volit školu. Tak já už to nebudu zdržovat. Užijte si novou kapitolu. :)

P.S.: Tento týden tu budou ještě další dvě nové kapitoly. Budou přednastavené :)





Běžela jsem ven, lapala jsem po dechu. V hlavě my zněl jen ten výstřel. Nemůže to být pravda! Ne! Nell je naživu! Jen jsi někam odskočila. Je v pořádku, nic se jí nestalo. Uklidňovala jsem se, ale něco uvnitř mi říkalo, že je pozdě a že za vše budu něst vinu. Běžela jsem, co mi nohy stačily. Když jse míjela recepci, spatřila jsem vedoucího se zoufalým vírazem v obličeji. Volal na mě něco, ale nerozumněla jsem. Cítila jsem se, jako kdyby jediná funkční část mého těla jsou nohy, které mě pohánějí kupředu. Snažila jsem se v hlavě urovnat ten zmatek, ale nešlo to. Začaly se tam navzájem proplétat myšlenky na Bryana a na Nell.
Už jsem byla u vchodových dveří, které byly prosklené, a zastavila jsem. Stála jsem u těch dveří a bála jsem se vyjít ven. Viděla jsem vojáky, kteří se nad někým skláněli. Pečlivě jsem sledovala každý jejich pohyb. Pomalu jsem vstáhla ruku ke klice u dveří a pevně jí stiskla. Dveře se otevřely a mě po tváři pohladil chladný vítr. Sluneční paprsky mi dopadaly na celou tvář - na má víčka i lícní kosti. Jindy bych byla s takového okamžiku omámená, ale v tu chvíli se jednalo o život a jiné myšlenky a pocity šly stranou. Pospíchala jsem k onomu místu. Uslyšela jsem, jak si vojáci dávají rozkazy. Pak si mě všimli.
"Chytťe jí!" zavelel jeden z vojáků. Pár z nich se na mě rozeběhlo. Snažila jsem se ze všech sil dostat se k tomu místu. Ať to stojí, co to stojí! Řekla jsem si v duchu a ještě jsem přidala. Potřebovala jsem se tam dostat - potřebovala jsem znát pravdu. Když jsem tam doběhla, moje noční můra se stala realitou. Na zemi ležela Nell se střelnou ranou v hrudi. vojáci už jí nakládali na nosítka. Jel jsem tomu bezmyšlenkovitě přihlížela, z očí se mi draly slzy.
"Nell! Ne, to není možné! Nell!" křečela jsem ze všech sil, snažila jsem se dostat až k ní, ale někdo mě uchopil za ruku. Okamžitě jsem se rozpřáhla a začala se bránit. Ohnala jsem se po vojákovi, který mě držel a udeřila jsem ho do obličeje. Jakoby nic mě chytl i za druhou ruku a táhl mě do hotelu. Na pomoc mu přispěchal ještě jeden z vojáků. Snažila jsem se dostat z jejich spárů, ale nešlo to, byli až moc silní. Nezbylo mi nic jiného než pláč. Slzy se mi kutálely po tvářích. Nemohla jsem přestat. Můj žal byl silný. Bryane, kde jsi, když tě nejvíce potřebuji? Bryane, proč jsi mě opustil? Proč? Ani slovo na rozloučenou jsi mi tu nezanechal! Bryane, vrať se! Křičela jsem v duchu, ale nepomohlo to.
Když jsem došla do pokoje sedla jsem si k psacímu stolu, vzala jsem papír, prospisku a začala jsem psát:
"Nell je pryč a ty taky. Bryane, vrať se zpátky! Nevím, co si počít. Nemůžu tě obejmout, nemůžu se o tebe opřít... Až teď si uvědomuji, jak moc mi chybíš a i to, jak moc jsi mi přirostl k srdci. Bryane, jestli tohle čteš a nejsem u toho, nejspíš už jsem po smrti. Věř mi, že jsem tě z celého srdce milovala. Kdo by to řekl, že se střetneme zrovna tady - v zemi, kde zuří válka. Od první chvíle jsem věděla, že jsi výjimečný a že zrovna tebe k životu potřebuji, že zrovna tebe jsem hledala. Tvé oči jsou pro mě nezapomenutelné a tvůj úsměv mě okouzluje i teď, i když mi nejsi nablízku. Možná budeme mít na sebe jen tuhle vzpomínku, vzpomínku na naše setkání, protože loučení se nekonalo. Odešel jsi bez jediného slova. Asi jen jedna otázka mě tíží nejvíc. Proč? Proč bez jediného slova jsi ukončil celý náš příběh? Proč? Neumíš si představit tu neskutečnou bolest v mém srdci, kterou jsi mi zasadil. Každou vteřinu na tebe myslím a bojím se - bojím se, že se mi nevrátíš a mi se ani nerozloučíme. Bojím se, že už se nesetkáme a mě zbyde jen pár vzpomínek. Tak proč? Proč jsi to udělal? Chtěla bych ještě jednou být vedle tebe, slyšet tvůj hlas, cítit tvůj dech, vidět tvé oči a úsměv. Chtěla bych, aby jsme se setkali a už byli navždy spolu. Ano, vím. Nesplnitelný sen. Ale bylo by to krásné. Chci ti říct, pošeptat ti do ucha, že tě miluji a že tě nechci ztratit, ale ty jsi pryč a já to nemůžu udělat. Miluji tě. S láskou Shelly."
Když jsem dopsala poslední slova, něco se ve mě zlomilo. Poprvé jsem psala přímo od srdce a člověku, na kterém mi záleží a dokázala bych mu věnovat svůj život. Přeložila jsem papír a zasunula do obálky. Obálku jsem nadepsala jen jední slovem - jeho jménem. Jeho jméno se mi psalo stejně těžce jako ten dopis. Myšlenky na něj byly silné a ničily mě.
Uslyšla jsem bouchnutí dveří a kroky. Ohlédla jsem se a spatřila jsem vedoucího. Vždy mi připadal, tak drsný a přísný, ale teď byl vyděšený a v očích měl slzy.
"Měla by jste jít se mnou. Vaše kamarádka..." nedokázal dokončit větu, ale já tušila, co chce říct. Následovala jsem ho do nějaké místnosti a čakala jsem, co se bude dít. Nell, teď nemůžeš odejít! Prolítlo mi hlavou.
Najednou jsem spatřila Nell, ležela na nosítku a byla celá od krve. Přistoupila jsem k ní a z očí se mi hrnuly slzy.
"Nell..." vyslovila jsem její jméno a chytila jsem jí za ruku. Podívala se na mě, ještě byla na živu, ale moc času jí nezbývalo.
"Buď silná..." řekla mi tiše. Nevěděla jsem, co říct.
"Nell, teď nemůžeš odejít... Já... já tě potřebuji." řekla jsem přes hrnoucí slzy a lapala jsem po dechu.
"Stále tu budu..." řekla a ztěží ukázala na mé srdce. Věděla jsem, co má na mysli.
"Sbohem, Shelly, mám tě ráda a vždycky tě mít budu,..." Její poslední slova dozněla.

"Sbohem, Nell. Taky tě mám ráda." řekla jsem a sesunula jsem se k zemi, lapala jsem stále bezúspěšně po dechu a nemohla jsem uvěřit, že je pryč, že zemřela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 1. prosince 2013 v 20:10 | Reagovat

To je tak dojemné! Chce se mi z toho hrozně brečet! Proč, proč se to musela stát? Smrt Nell a odchod Bryana, musí to být na ní moc... Už se těším na další kapitolu! :-)

2 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 1. prosince 2013 v 21:21 | Reagovat

To ne, ona neměla umřít, normálně brečím, což se mi stává málo kdy při čtení příběhů, to je hrozně smutný, ten konec je úžasný, tak dojemný a procítěny, chudák Nell, ona neměla umřít :-( :-(

3 Ami Ami | E-mail | Web | 2. prosince 2013 v 17:17 | Reagovat

Panebože!!! Sakra, ona umřela :( Musím se přiznat, že Nell jsem si moc neoblíbila, ale děsně mi bude chybět.... A doufám, že se Bryanovi nic nestalo, jinak to nepřežiju!!! :D

4 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 18:03 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, děkuju :)

[2]: Mockrát děkuju :))

[3]: No uvidíme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...