Nesmrtelná láska - kapitola osmá

7. prosince 2013 v 18:35 | Lili Marks |  Nesmrtelná láska
Ahojky.
Opravdu se omlouvám, ale nějak se mi pokazil internet a články, které jsem chtěla přednastavit, se mi nějak smazaly nebo co... Vůbec to nechápu, ale stalo se to a už s tím nic nenadělám. Tak vám sem dávám další kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit.
Vaše Lili Marks...

P.S.: Tentokrát bez obrázku, protože mi vůbec nejde vložit.




Bryane, prosím vrať se! Bryane, miluju tě! Prosil hlas v mé hlavě stále do kola. Poté co Nell zemřela, jsem neměla nikoho. Byla jsem sama, tak opuštěná, tak bezmocná. Hleděla jsem ven z okna a doufala jsem, že spatřím v dálce Bryana, jak se vrací zpět, zpět ke mně. Doufala jsem, že to bude jako v nějakém filmu, že se náhle objeví a už neodejte, ale byly to jen mé představy. Nepřišel a já byla stále sama. Chtěla jsem zemřít. Myslela jsem, že to jediné mě může vytrhnout z této hrůzy. Přemýšlela jsem, jak dlouho už je Bryan pryč. " Už jsou to dva týdny. Dva týdny bez jediné zprávy. Bez toho aniž bych věděla, že je stále naživu." řekla jsem si pro sebe nahlas.
"Nesmíte hned ztrácet naděje." ozval se ženský hlas od dveří. Otočila jsem se a spatřila ženu ve středním věku, jak mě nešťastně sleduje jejíma modrýma očima. V její tváři byla lítost. Pozorovala jsem, jak se její štíhlé tělo oděné do fialových šatů přibližuje ke mě. Měla krásné dlouhé blond vlasy, kterě byly pevně svázané ve stuze.
"Musíte věřit, protože víra je v tento moment nejdůležitější." řekla s položila mi svou ruku na rameno.
"Mě už vše opustilo. Bojím se o Bryana. Bojím se, že už ho nikdy neuvidím." vyslovyla jsem ty slova s velkou bolestí. Obě jsme se posadily na postel a hleděly jsme z okna.
"Bryan. To je tvůj milý? Povídej mi o něm a uvidíš, že se ti uleví." řekla povzbuzujícím hlasem. Začala jsem tedy mluvit: "Bryan je jeden z vojáků, kteří sem přijeli zabránit povstalcům, aby se sem dostali. Strašně mi chybí. Poznali jsme se tady, zrovna když přijeli. Okamžitě jsem se do něj zamilovala. On byl tím, koho jsem tak dlouho hledala a teď je pryč. Ani se nerozloučil. Neměla jsem možnost mu říct, co k němu cítím. Je někde tam," ukázala jsem do dálky. "A bojuje." odmlčela jsem se. "Možná...možná je mrtvý." vyslovila jsem ty slova, tak bolestně, že jsem nemohla uvěřit, že to všechno je ve mě. Rozplakala jsem se nad myšlenkou, že je opravdu mrtvý, že leží někde u silnice a jeho tělo je nehybné. Otřásla jsem se nad těmi myšlenkami a snažila jsem si představit, že je tady, že jsme spolu a odjíždíme domů.
"Hodně ho miluješ, že?" zeptala se žena tiše. Nedokázala jsem to slovo vyslovit, tak jsem jen přikývla. Podívala jsem se na tu starší ženu a spatřila jsem něco zvláštního. Hrnuly se jí z očí slzy a vypadala, že se v nejblížší době zhroutí. Pomalu jsem chytla její ruku, aby se uklidnila. Podívala se na mě a já spatřila její nešťastný pohled. Snažila se usmát a povzpudit mě, ale nešlo jí to.
"Víš děvče,... Něco podobného jsem také zažila. Byla jsem ještě mladá a vzala jsem si za muže vojáka. Pak jsem otěhotněla. Prosila jsem ho ať zůstane, ale on byl moc hrdý. Říkal, že musí bojovat pro vlast a odjel. Už jsem ho nikdy neviděla. Zemřel." řekla a rozplakala se ještě víc. Obě jsme seděly na posteli a plakaly jsme.


Už se připozdívalo a ta žena už spala ve svém pokoji. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Kayla a že má u sebe svou šestiletou dcerku. Nemohla jsem uvěřit jejímu osudu. Svěřila se mi, že do Íránu jela jen kvůli tomu, aby zjistila pravdu o svém manželovi, aby zjistila jestli je naživu nebo mrtvý. Ale mé myšlenky se neodvracely od Bryana - od jeho kouzelné tváře, od jeho očí. Věděla jsem, že ho chci zase vidět - ať to stojí, co to stojí. V tom vtrhl do pokoje jeden z vojáků - byl celý udýchaný a promočený. Celý se klepal a v jeho očích byl strach. Vstala jsem a zaheděla jsem se mu do očí. Byl vyděšený.
"Musíte se mnou. Prosím pojďte!" řekl mi vystrašeně.
"Co se děje?" Neodpověděl mi. Přistoupil ke mně, chytl mě za ruku a táhl mě ven z pokoje. Ani jsem se nebránila, ale po chvíli jsem se začala bát. Táhl mě někam do sklepa. "Pojďte. Rychle" opakoval stále. Vyslovoval vše tiše. Tak, abych ho slyšela jen já. Nechápala jsem to - vždyť tam nikdo nebyl. Už jsme scházeli schody směřující do sklepa a já uslyšela spoustu výstřelů a křik. Přidali jsme, abychom ve sklepě byli co nejrychleji. Voják mě na chvíli opustil a já slyšela jen to, jak něco zaskřípalo a přede mnou se objevila malinká místnost se spacákem, dekami a nějakými potravinami. Voják mě popostrčil ke vchodu.
"Co to má znamenat?" ptala jsem se vyděšeně.
"Napadli nás. Je jich víc než jsme očekávali. Bryan mi dal jasný rozkaz. Řekl, že kdyby nás napadli ať vás zde ukryju, že on si pro vás příjde." řekl.
"Počkejte a co ostatní? Kam oni se schovají?" ptala jsem se, ale voják mi neodpovídal. Bylo mi jasné, jak to je.
"Nemohu tu být, když ostatní budou na dohled kulkám a smrti." řekla jsem rázně a chtěla jsem jít opět nahoru, ale voják mě pevně chytil.
"Nemůžete! Dostal jsem rozkaz! Zůstanete tady!" řekl přísně a odstrčil mě zpět do místnosti. Zhluboha jsem se nadehla.

"Tak pro mě něco ještě udělejte, prosím." řekla jsem. Voják se zastavil a poslouchal mě. "V pokoji 121 je paní s malou dcerkou. Přiveďte je sem. Vejde me se sem a alespoň jejich životy budou ušetřeny. Prosím." prosila jsem ho z celého srdce. Ze začátku to vypadalo, že jeho srdce neobměkčím, ale stalo se tak. Uzavřel místnost a šel do pokoje číslo 121.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 18:50 | Reagovat

Tak on žije!!! Jupííííí! Ale teď, prokristapána! Honem ať je tu hned pokračování! Tahle povídka je vážně úžasná! Jsem zvědavá a to děsně jak se to vyvine!

2 Evelin Evelin | Web | 8. prosince 2013 v 20:15 | Reagovat

Úžasně napsané :) Jsi hrozně šikovná ;)

- - - - - - - - -
Budu ráda když navštívíš můj blog a zanecháš nějaký komentář :) faraway-way.blog.cz

3 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 9. prosince 2013 v 15:08 | Reagovat

aspoň že on přežil :-) to jsem ráda a zachránil jí, to je úžasné a ona zachránila tu paní s tou dcerkou to je ušlechtilé, honem pokračování, to je hrozně napínavé :-)

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 12. prosince 2013 v 15:55 | Reagovat

Oh.. tak to je boží... Taky bych tam nechtěla zůstat zatímco ostatní by mohli umřít.. a je od ní hezké, že si vzpomněla na tu ženu.. a doufám, že si pro ni Bryan přijde...

5 Mini Kopáč Mini Kopáč | Web | 22. prosince 2013 v 11:05 | Reagovat

Super! :)

6 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 25. prosince 2013 v 12:07 | Reagovat

ahoj Lili, tak přeji pohodové prožití Vánočních svátků a šťastný nový rok :-)

7 April & Lexi April & Lexi | Web | 20. ledna 2014 v 22:25 | Reagovat

Ahoj, ak by si chcela, mohla by si si prečítať náš príbeh? :) Veľmi by nás to potešilo, teraz sme s ním začali a radi by sme zistili, či sa ľuďom páči a či máme pokračovať.

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 25. ledna 2014 v 15:56 | Reagovat

Promiň, ale oddělám si tě z affs...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...