Nesmrtelná láska - kapitola šestá

17. listopadu 2013 v 18:34 | Lili Marks |  Nesmrtelná láska
Ahojky...
Tak po nějaké době přidávám kapitolu k této povídce. Opravdu se Vám omlouvám, že tu moc nejsem, ale mám spoustu práce především se školou. Myslela jsem, že když budu na střední, tak to bude "brnkačka", ale opak se stal pravdou. Všechno se to na mě nahrnulo a já nevím, kam dřív skočit. Doufám, že se to už brzy zlepší a budu mít na blog více času.
Mám jednu věc, kterou bych Vám chtěla oznámit. Je to věc ohledně povídky "Prokletí měsíce". Už od začátku jsem v tuto povídku moc nevěřila a časem mě přestávala bavit. A myslím, že když někdo píše nějakou povídku, měl by k ní mít nějaký vztach, ale u téhle se mi ho bohužel vytvořit nepodařilo. Takže tím oznámením je, že tuto povídku ruším. Možná časem na ní bude ještě pracovat, ale až úplně od začátku. Myslím, že nemá smysl v ní pokračovat - takže se omlouvám pár lidem, kteří jí četli.
Jinak doufám, že se Vám tato kapitola bude líbit.
Lili Marks...







"Jo a pošli jich pár za hotel. Musíme to tu opevnit. Nikdo se sem nesmí dostat a posili nám prozatím poslat nemůžou, protože je zablokovaná. Postarej se o to." říkal Bryan jednomu z vojáků. Poslouchala jsem je a pozorovala skrz pootevřené dveře. Je to zlé. Je to moc zlé.Nepošlou nám posili. Povstalci se blíží. Už začínají zabezpečovat hotel. Nikdo se odtud nedostane. Létali mi hlavou nejrůznější negativní myšlenky.
"Shelly?" vyrušila mě z mých myšlenek Nell. Vypadala tak zničeně. Pomalu jsem k ní přistoupila a pohladila ji po vlasech.
"Neboj bude to dobré." chlácholila jsem ji, ale sama jsem věděla, že její strach je oprávněný. Sama jsem strach pociťovala. Odvedla jsem jí do pokoje, aby si pořádně odpočinula - musela být hodně vyčerpaná. Tmavé kruhy pod očima tomu odpovídaly. V tom jsem uslyšela strašný hluk, který se šířil po hotelu od recepce.
"Shelly, co se to děje?!" ptala se vyděšeně Nell. Nemohla jsem jí odpovědět, sama jsem to nevěděla.
"Nell, zůstaň tady!" řekla jsem a okamžitě jsem běžela po schodech přímo k recepci. Spatřila jsem vojáky, jak se derou z hotelu. Jen pár jich zůstalo uvnitř. Byli přikrčení a připraveni k boji. Jsou tady! Je to náš konec! Je nás málo na to, abychom to přežili! Říkala jsem si v duchu. Začala jsem panikařit, nevěděla jsem, co dělat. Uviděla jsem vedoucího hotelu, jak diskutuje s jedním z vojáků. Okamžitě jsem k nim šla.
"Můžete mi vysvětlit, co se tu děje?" zeptala jsem se nervózně. Oba na mě podivně koukali. Nechápala jsem o co jim jde.
"Neměla by jste tu být. Jděte do pokoje. Tady ten pán se o vás postará." řekl a ukázal na vojáka vedle něj. Než jsem stihla cokoliv říct, táhl mě voják do pokoje. Snažila jsem se mu vysmyknout, ale byl moc silný.
"Prosím, počkejte." prosila jsem ho, ale nezastavoval. Prosila jsem ho dál a doufala, že má to srdce a zastaví. Měla jsem pravdu. Opravdu zastavil. Hleděl na mě černýma očima a já nevěděla, co si myslí.
"Prosím, řekněte mi, co se tu děje. Kde je Bryan?" ptala jsem se vyděšeně.
Voják se zhluboka nadech. "Dostali jsme zprávu, že jsou povstalci blíž. Chtěli nám poslat posily, ale nedostanou se sem, protože silnice je zablokovaná. Bryan a další vojáci se tam vydali." vysvětlil mi. Přepadly mě mdloby. Zatočila se mi hlava. Voják mě zachytil včas. Bryan odjel! Jel bojovat! To není možné... Proč mě opustil? Proč se ani nerozloučil? Bez jediného slova odjel... Co když se nevrátí?! Co když ho zabijí?! To bych nepřežila...
"Nebojte se. Povstalců je tam málo. Za pár hodin budou zpátky." uklidňoval mě voják. Nejspíš vyčetl z mé tváře strach, strach o Bryana. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že Bryan opravdu odjel. Že odjel bez rozloučení, bez jediného slova. Voják mě dovedl do pokoje, kde už čekala Nell. Když spatřila vojáka, který mě podepíral, rozeběhla se ke mně. Pomohla vojákovi a společně mě odvedli k posteli. Posadila jsem se. Zrychleně jsem dýchala. V hlavě se mi točila myšlenka jen okolo Bryana.
"Co se stalo?" ptala se Nell vojáka. Když jsem si vzpomněla, jak Nell reagovala na vše, co se tam už odehrálo, věděla jsem, že musím být silná a zastavit vojáka, aby jí nic neřekl. Rychle jsem vstala a stoupla si před vojáka.
"Nell, nic se neděje, jen jsem trochu vyčerpaná. Vše je v pořádku." řekla jsem rychle co nejklidnějším tónem. Pohlédla jsem na vojáka a ten mi věnoval zvláštní nechápající pohled. Nell se posadila na postel a oddychla si - stejně jako já. Nechala jsem Nell v pokoji a vedla jsem vojáka z pokoje. Věděla jsem, že mu to budu muset vysvětlit.
"Víte, ona nemusí vědět pravdu. Začala by panikařit a přidělalo by to více starostí." vysvětlovala jsem mu to cestou.
"To chápu." přikyvoval voják. Měla jsem na něj ještě spoustu otázek, ale jedna mě tížila nejvíc.
"Jakou mají šanci, že se vrátí?" zeptala jsem se. Vojáka to podle všeho zaskočilo - jeho výraz mluvil za vše.
"Doufám, že velkou, ale nevím to jistě. Podle zpráv by tam nemělo být moc povstalců a především nebudou čekat útok z naší strany. Nevědí, kolik nás tu je a to je naše výhoda." řekl a pousmál se.
"Děkuji." řekla jsem a rozloučila jsem se s ním. Když jsem se vrátila do pokoje, Nell byla pryč. Začala jsem jí hledat - koupelna byla prázdá, obývací pokoj byl prázdný, obě ložnice také. Všimla jsem si jen pootevřeného okna. Vykoukla jsem ven, ale nikde jsem jí neviděla.
"Nell! Nell, kde jsi?!" volala jsem její jméno. Čekala jsem odpověď, ale bylo ticho. "Nell!" volala jsem dál. Nechápala jsem, jak by se odtamtud dostala. Najednou ticho prorazila rána. Byl to výstřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 18. listopadu 2013 v 17:45 | Reagovat

to ne, to ne, to ne.. Ono se jí něco stalo že jo, teda že ne, že se jí nic nestalo? Teda takové napínání, doufám, že jí nic není...

2 Ami Ami | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 18:20 | Reagovat

To není možný!!! Chudák Bryan!!!!Jestli se mu něco stane tak zmagořím!!!!!!!!! To jako vážně a co Nell, musím se přiznat, že jsem si jí zrovna moc neoblíbila, ale tohle...Panebože, doufám, že ji někdo nezastřelil, nebo hůř, že se nezastřelila sama!!! Ježiš, Ty nás teda napínáš, tak rychle s další :)
Mimochodem, na jakou střední chodíš?

3 Milča Milča | Web | 21. listopadu 2013 v 17:39 | Reagovat

Hlavně ať je Brian v pořádku! :-\

4 arniel-torm arniel-torm | Web | 21. listopadu 2013 v 18:02 | Reagovat

Výstrel? Musím uznať, že si to ukončila skutočne napínavo :)som veľmi zvedavá čo sa stane v nasledujúcej časti :) idem si ale zatiaľ prečítať tie predchádzajúce ;)

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 22. listopadu 2013 v 15:15 | Reagovat

Dokonalé, přečetla jsem to se zatajeným dechem a ten konec :O
Chudák holka. Odjel ji Bryan a pořádně neví co se děje.. Chudáček..
Výstřel?? Jaký výstřel, doufám, že se Nell nic nestalo! Rychle další kapitolu, chci vědět co se stane!

6 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 22. listopadu 2013 v 20:06 | Reagovat

[1]: Snad se mi podaří přidat co nejdříve další kapitolu :)

[2]: Chodím na Obchodní akademii Dr. Edvarda Beneše na Praze 2

[3]: ;))

[4]: Děkuji :)) Jsem ráda. :)

[5]: Wow, mockrát ti děkuji ;)

7 Mini Kopáč Mini Kopáč | Web | 26. listopadu 2013 v 11:05 | Reagovat

Chudák :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...