Nesmrtelná láska - kapitola pátá

9. listopadu 2013 v 18:20 | Lili Marks |  Nesmrtelná láska
Ahojky...
Omlouvám se, že jsem tu tento týden skoro nebyla, ale měla jsem toho ve škole až moc. Ale mám pro vás další kapitolu této povídky. Doufám, že se vám bude líbit. :)
Jinak pod povídkou je anketa a byla bych ráda, kdyby jste v ní hlasovali. Potřebuji vědět kolik z vás tu povídku čte a kolik ne, abych věděla jestli má cenu na povídce dále pracovat, nebo ji pozastavit, nebo úplně zrušit. Takže prosím hlasujte a buďte upřímní.








"Nedáš si čaj?" zeptal se mě Bryan. Pokynula jsem hlavou na znamení souhlasu. Pomalu nalíval čaj do mého hrníčku, pak si sedl naproti mě. Seděli jsme u malého stolku a hleděli jsme na sebe. Koukala jsem mu do očí a cítila jsem z něj něco zvláštního, ale příjemného. Vzpomněla jsem si na noc, kterou jsme spolu strávili na balkónu a povídali jsme si - jeho výraz ve tváři, když mluvil o svém bratrovi, mluvil za vše. Věděla jsem, že ho má nadevše rád a že by se s ním rád opět setkal. Začala jsem uvažovat o tom, jak to zařídit.
"Děje se něco?" zeptal se starostlivě Bryan - všiml si mého zamyšleného výrazu.
"Ne, vše je v pořádku. Jen jsem se trochu zamyslela." Věnovala jsem mu ten nejlepší úsměv jaký jsem svedla, aby už se mě na nic neptal, ale nevyšlo to.
"A nad čím jsi se zamyslela?" ptal se stále zvědavě. Sakra. Přece mu nemůžu říct o mém plánu, o mé myšlence. Co mám dělat? Proč se mě musí stále ptát? Začala jsem v duchu, sama sobě klást hloupé otázky, na které nebyla odpověď. Byla jsem v koncích. Zbývalo jen pár možností, jak se z toho vyvléknout - říct mu pravdu, lhát, nebo říct poloviční pravdu. Třetí možnost mi docela vyhovovala.
"Myslela jsem na to, co se dělo v noci. Bylo to hezké." řekla jsem. Spatřila jsem v jeho očích něco nečekaného - uviděla jsem v nich radost a jiskry štěstí. Nemluvil, jen se usmíval. Hleděl mi do očí a já se v nich ztrácela. Jeho radost mi dodávala energii.
"Shelly! Shelly!" slyšela jsem známý hlas. Nell. Spěchala ke mně a já věděla, že je něco špatně. Doběhla ke mně a snažila se popadnout dech. Hleděla jsem na ní stejně starostlivě jako Bryan. Nevěděla jsem, co se děje a měla jsem strach - strach ze špatných zpráv.
"Máme jít okamžitě za vedoucím! Něco se děje! Něco se děje!" začala hystericky vykřikovat se slzami v očích. Vypadala zoufale. Něco se děje... co se může dít? Vždyť noc byla klidná. Nepokoje musí být stále ještě daleko. Začala jsem přemýšlet nad tím, co může vedoucí hotelu chtít. Podívala jsem se na Bryana - v jeho výrazu jsem vyčetla starost. Netušila jsem, co mám dělat. Střídavě jsem koukala na Nell a na Bryana. Mezitím Nell začala plakat. Z jejích hnědých očí se jí hrnuly proudy slz. Uvědomovala jsem si, jak se najednou změnila. PO pár dnech byla k nepoznání. Krátké černé vlasy měla rozcuchané - to nebyl její styl. Oči měla unavené. Vstala jsem a objala ji - můj pohled stále spočíval na Bryanovi. Hleděla jsem na něj a on na mě.
Náhle vstal a dal pokyn jednomu z vojáků, kteří nás pozorovali. Velký muž se k nám pomalu blížil. Byl vysoký stejně jako Bryan. Do zelených očí mu padaly hnědé vlasy. Bryan ukázal na Nell a voják se k nám přiblížil. Pomalu jsem pustila Nell ze svého sevření a voják si jí vzal na starost. Tiše jsem pozorovala, jak se vzdalují. Bryan ke mně přistoupil.
"Neboj. S ním bude v bezpečí." chlácholil mě. Něžně přejel rukou po mých vlasech přes rameno až k mé studené dlani. Pevně ji sevřel do své horké dlaně. Jeho horká kůže mě pálila, ale bylo to příjemné. Cítila jsem se v bezpečí. Trochu mě popostrčil a vydali jsme se ke kanceláři, ve které nás už čekal vedoucí.
Sledovala jsem Bryana, jak pomalu napřahuje pěst ke dveřím - několikrát zaklepal a vstoupil. Tiše jsem ho následovala. Pozorovala jsem, jak je klidný nebo to alespoň dobře předstíral. Stále jsem se držela pevně jeho ruky - nepouštěl mě. Jeho blízkost mi dodávala klid. Měla jsem pocit, že je to osud, že osud mě přivedl na toto místo, že mě přivedl k němu.
"Dobrý den." pozdravili jsme se jednohlasně. Vedoucí vstal ze své židle a obešel stůl až k nám. Potřásli si rukou a vedoucí opět přešel ke svému místu. Posadili jsme se naproti němu.
"Takže... jde o docela vážnou situaci. Ráno sem posílaly další vojáky, ale přepadli je povstalci. Přežilo jich jen pár. Nemůžeme evakuovat hotel, protože není kam. Až sem dorazí, budeme tu uvězněni." vysvětloval nám. Hlas se mu třásl. Nervózně jsem si natáčela mé rovné čokoládové vlasy na prsty. Sevřela jsem Bryanovu ruku pevněji a on se na mě ihned podíval. Měl o mě starost, bylo to vidět na první pohled.

Bryan mě pomalu vedl chodbou do pokoje. Nemluvila jsem - nedokázala jsem to. Byla jsem tak vystresovaná a vystrašená, že mě opustila řeč. Když jsme došli k pokoji, pomalu mě uložil na postel. Zírala jsem před sebe bez jediného slova, jako bych byla zhypnotizovaná. Bryan mě začal něžně hladit po vlasech.
"Bude to v pořádku. Dostaneme se z toho." uklidňoval mě. Posadila jsem se na posteli a objala ho. Pevně mě sevřel ve své náruči - začala jsem plakat a pláč nechtěl ustat. Bylo toho na mě moc - až příliš. Bořila jsem svůj bledý obličej do jeho ramene. Každá slza se vsákla do jeho uniformy. Začala jsem přemýšlet o tom, co bude. Co když nás tenhle nekonečný boj rozdělí? Co když někdo z nás příjde o život? Vojaci? Nell? Bryan? Nepřežila bych to bez nich. Nesmí se jim nic stát. Ať to zmizí! Ať zanikne celá tahle válka, ale bez obětí! Ne! Další nevinní nesmějí zemřít! Ne oni! Ne nikdo z hotelu. Hlavně ne Nell... Hlavně ne Bryan...



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš povídku "Prokletí měsíce"?

Ano!
Ne!

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 18:28 | Reagovat

Áááá!!!!!!!!!!!!§ Honem, rychle další!!! Tuhle povídku miluju :D A já říkala, že to bude milostný páreček, taky doufám, že se jim nic nestane a hlavně ne Bryanovi, to bych nepřežila :D Dělej, hlavně si pospěš s další!!!!

2 Milča Milča | Web | 9. listopadu 2013 v 19:33 | Reagovat

Zatím jsem neměla tolik času (jsem teprve u prologu), ale zítra je do povídky zcelajistě pustím! :D

3 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 10. listopadu 2013 v 11:31 | Reagovat

už se těším na další díl, doufám, že se jim nic nestane :-)

4 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 18:00 | Reagovat

[1]: Bude tu brzy :D

[2]: To je v pořádku :D

[3]: Uvidíme no :D

5 Ami Ami | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 18:13 | Reagovat

[4]: Co? Ty jim plánuješ něco udělat :D? No, to bys mě teda naštvala :D

6 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 18:17 | Reagovat

[5]: No ještě to promýšlím :D Uvidíme :D

7 Ami Ami | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 19:52 | Reagovat

[6]: Och to ne! To mi neuděláš!!! :D

8 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 16:35 | Reagovat

[7]: Všechno je možné :D

9 adelaidebooks adelaidebooks | 15. prosince 2013 v 17:47 | Reagovat

Ne :D on je nesmí nikdo rozdělit :) a pokud ano :D v mé hlavě budou pořád spolu a všichni šťastní :D Povedená kapitolka :)) Těším se na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...