Prokletí měsíce - kapitola pátá

5. října 2013 v 18:32 | Lili Marks |  Prokletí měsíce
Ahojky,
mám tu pro vás novou kapitolu k povídce: "Prokletí měsíce". Pomalu, ale jistě, se blížím k uveřejnění mé nejnovější povídky - Nesmrtelná láska. Nevím jestli to bude pro vás zajímavá povídka, protože to bude trochu válečné téma. Jelikož já sama se hodně zajímám o druhou světovou válku rozhodla jsem se napsat povídku na válečné téma.
Co se týče aktivity blogu, tak ta je docela podprůměrná. Snažím se to zlepšit, ale nestíhám. Navíc mám nový počítač a je to docela sranda, když jen na novém počítači mi funguje internet, ale všechny mé povídky mám v notebooku. Tak to musím vše přeházet.
Tak teď k tématu. Doufám, že se vám tato kapitola bude líbit.





[zdroj obrázku: google.com + úpravy]



"Megan?! Meg?!" volala na mě Adriana, když jsem byla v koupelně.
"Děje se něco?" zeptala jsem se udiveně. Všimla jsem si, jak v rukou svírá nějaké papíry. Najednou se z ničeho nic posadila. Udělala jsem to samé. Nezpouštěla jsem z ní oči a vyčkávala jsem, co mi řekne.
"Megan, kde jsi sebrala ty vzorky srsti? A netvrď mi, že to máš na biologii!" řekla. Zněla moc rozrušeně na to, abych si zkusila vymyslet zase nějakou mou historku. Věděla jsem, že by měla znát pravdu o mých vizích i o tom, co se mi stalo na louce, ale připadalo mi to příliš brzy. Nemohla jsem.
"Víš," začala jsem. "Byla jsem se projít v lese a najednou jsem slyšela nějaké vití a oči." Z hluboka jsem se nadechla. "Když jsem došla na to místo odkud to šlo, našla jsem tam tu srst." dopověděla jsem. Přece jen jsem jí neřekla celou pravdu. Vynechala jsem hodně věcí, které s tím byly spojené. Bylo moc brzy, moc jsem toho o tom, co se se mnou děje, nevěděla a nechtěla jsem zatěžovat i jí. Adriana se na mě starostlivě podívala.
"A co je s těmi vzorky? Zjistila jsi něco?" zeptala jsem se plná očekávání, co zjistila.
"Víš, je to velmi zvláštní. Ani já ani nikdo jiný jsme se s něčím podobným nesetkali. Příjde mi, že to zvíře, od kterého pochází ta srst, je geneticky zmutované. Neumím to jinak vysvětlit. Z té srsti je jasné, že je to zvíře velmi podobné vlkovi, ale jen z poloviny. Nevím, jak to vysvětlit. Prostě je to genetické složení z poloviny vlčí." řekla a hleděla do prázdna. Jako kdyby přebírala stále to, kterému zvířeti ta srst patří.
"Dobře," vložila jsem se do toho. "Takže z poloviny je to vlk. A co ta druhá polovina?" zeptala jsem se. Byla jsem z toho stejně mimo jako Adriana. Nechápala jsem to. Vlastně jsem ani správně nechápala své vize.
"To je právě to Meg. Já nevím, nikdo to neví. Budeme to zkoumat dále. Ale..." odmlčela se.
"Co ale?" naléhala jsem na ni. Nechápala jsem, co tím 'ale' myslela. V tu chvíli jsem nechápala nic.
"No vlci..." vyslovila to slovo tak vznešeně, jako kdyby to bylo nějaké vznešené slovo, které je hodno cti. "Víš Megan, vlci se tu neobjevili už přes sto let. Nechápu, co by tu pohledávali, nemohou tu mít ani dostatek obživi a především by to znamenalo velké nebezpečí." řekla a rychle vyskočila ze židle. Běžela k telefonu a vytáčela nějaké mě neznámé telefoní číslo. Podle všeho to nikdo nebral. Adriana s bouchnutím odložila telefon. Bylo rozzlobéná a rozrušená. Najednou se na mě podívala, její pohled byl strašný. Prolínaly se tam nejrůznější emoce - strach, hrůza, obavy, ale i něco co jsem nepoznávala. "Megan, nepřibližuj se k tomu lesu! Je ti to jasné?!" řekla celá rozohněná a pak vyrazila ven ze dveří. Mlčky jsem sledovala, jak běží pryč z domu. Stále jsem seděla na židli a nehodlala jsem se pohnout. Byla jsem zmatená a nešťastná. Nebudu moct jít na mou louku, řekla jsem si v duchu. Najednou mi zazvonil mobil. Prudce jsem s sebou trhla a chopila jsem se ho. Na displeji svítilo jeho jméno. Bruno. Volal mi v nesprávnou chvíli. Ani jsem netušila, kde vzal mé telefoní číslo. Zvedla jsem ho.
"Halo?" řekla jsem tiše.
"Potřebuju s tebou mluvit. Za půl hodiny u Vyhlídky." řekl rychle a položil to. Nepozdravil mě, nerozloučil se, jen mluvil jako robot. V tu chvíli jsem byla ještě zmatenější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 6. října 2013 v 10:31 | Reagovat

teda ty víš kdy to ukončit...Opět velmi napínavé a záhadné,těším se na pokračování :-)

2 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 6. října 2013 v 17:51 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :)

3 theshadowsofdarkness theshadowsofdarkness | E-mail | Web | 8. října 2013 v 21:05 | Reagovat

Páni, tak to jsem velmi zvědavá na pokračování!:) A jak už zmiňovala Wiky nahoře - pěkně záhadné ukončení!;)

4 All€$a All€$a | Web | 9. října 2013 v 18:59 | Reagovat

Uff, tak aspoň k něčemu ten článek byl :D .. Pěkné, těším se na pokračování ;)

5 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 10. října 2013 v 16:36 | Reagovat

[3]:
[4]: Děkuji moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...