Nesmrtelná láska - prolog

10. října 2013 v 16:34 | Lili Marks |  Nesmrtelná láska
Ahojky,
mám pro vás zbrusu novou povídku s názvem "Nesmrtelná láska". Nevím jestli vás tato povídka zaujme, protože je to tak trochu válečné téma a to se každému nelíbí. Ale doufám, že alespoň někoho.
Jinak, jak se máte a co říkáte na obrázek k této povídce? Pište do komentářů! ;)




[zdroje obrázků: google.com]


"Něco mě napadlo, ale možná se ti to nebude líbit." řekla Nell a pustila se do svého sendviče. Její slova šli jedním uchem dovnitř a druhým ven. Vůbec jsem jí neposlouchala. její hlas zněl jako by z dáli. Nemyslela jsem na nic jiného než na to, abych se alespoň něco naučila na zkoušky i ve škole.
"Shelly? Posloucháš mě vůbec." ptala se mě Nell a šťouchla do mě loktem.
"Samozřejmě, že tě poslouchám." lhala jsem. Neměla jsem čas vnímat něco, co nemělo žádné dočinění se zkouškami. Nell si všimla, že jí nevěnuji ani nejmenší pozornost a rozhodla se pro drastické řešení. Vytrhla mi učebnici z rukou a dožadovala se pozornosti.
"Nell já se potřebuji učit!" vyhrkla jsem na ní. Nell se na mě nešťastně podívala. Nejspíš jí mrzelo, že se více zajímám o učení než o přátele, o rodinu, o koníčky. Ale zkoušky pro mě byly životně důležité potřebovala jsem je mít už za sebou. měla jsem v plánu odjet do ciziny a pomáhat lidem. Byl to můj životní sen. Vždy jsem měla chuť pomáhat ostatním, kteří pomoc potřebovali.
"Hele zkus mě vyslechnou a pak tě nechám učit." řekla sebejistě, jako kdyby věděla, že jí na to kývnu. A měla jsem vůbec na výběr? Věděla jsem, že kdybych řekla ne, celý den by se na mě dívala vyčítavým pohledem a to jsem nechtěla. A tak začala vyprávět svůj nápad.
"Napadlo mě, že by jsme mohli jet do Íránu. Co ty na to? Je tam hodně lidí, kteří potřebují pomoc a my by jsme jim pomoct mohli." vysvětlila mi nadšeně.
"Zbláznila jsi se?! Zuří tam válka! Co když se nám něco stane?! Moji rodiče by mi to stejně neschválili." vyjekla jsem na ní a čekala jsem, že už se o tom nezmíní. Ale byl to omyl. Celý den mě přemlouvala. Vysvětlovala mi, že nějaká světová organizace hledá dobrovolníky, kteří by chtěli pomoct. Věděla jsem, že je to nerozumné a i když jsem už byla plnoletá, věděla jsem, že moji rodiče to nikdy nepovolí. Ale něco mě tam táhlo. Ten nápad byl jako jedna půlka magnetu a druhou jsem měla v sobě a obě se k sobě chtěli dostat a spojit se. Takové byly mé pocity. Byla to dobrá věc a skvělá možnost naučit se něco nového, pomoci lidem a získat praxi v cizině.

"Mami. Tatí. Potřebovala bych s vámi něco probrat." začala jsem. Věděla jsem, že cestu do Íránu by nikdy nepřežili a tak jsem měla náhradní plán.
Rodiče si sedli na pohovku a vyčkávali na má slova. Slova jsem volila pečlivě - velmi pečlivě - abych se neprozradila, abych neprozradila mé pravé úmysly.
"Takže… mám možnost jet na půl roku nebo na rok do Anglie. Učila bych se jazyky a dělala bych si praxi v malých vesničkách. Učila bych se od nich a získávala zkušenosti. Tak co vy na to?" vysvětlila jsem jim. Zvolila jsem Anglii hlavně kvůli tomu, že byla daleko a rodiče, když byli mladí, tak tam odjeli na dva roky a byli neuvěřitelně spokojení.
"To je skvělé, zlatíčko." řekli jednohlasně a s úsměvem na tvářích mě společně objali. Už zbývali jen formality. Položila jsem před ně zfalšované potvrzení od školy, že opravdu pojedu do Anglie. Naše rodina měla poměrně dost peněz, tak mi ihned převedli na můj účet dvacet tisíc, abych pro začátek něco měla s sebou. Věděla jsem, že jim lžu a věděla jsem, že jestli se to někdy dozvědí, tak jim to nesmírně ublíží, ale strašně jsem tam chtěla.

"Měj se tam krásně, zlatíčko a hlavně nám piš, co nejvíc." loučila se semnou mamka a srdečně mě objala. Ihned jsem cítila, že mám zmáčené tváře od slz. Pak přišel na řadu táta a já věděla, že je zrazuji, že zrazuji vlastní rodinu, vlastní krev. Zrazovala jsem kus sebe.
Pomalu jsem si nasedla do auta, kde čekala Nell a její otec, který o naší cestě do Íránu dobře věděl, ale neměl protesty. Odvezl nás na letiště a tam se s námi rozloučil.
Nasedli jsme do letadla a letěli jsme do neznáma. Do neznámé země. Do světa nám neznámému. Jenom kvůli tomu, abychom mohli někomu pomoci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 10. října 2013 v 17:05 | Reagovat

Nevim jak ostatním, ale mně se ten příběh líbit bude, už jen proto, že je to něco jiného, moc příběhů z válečného prostředí jsem nečetla, tak se těším co bude dál :-)
Jinak ten obrázek je moc pěkný,škoda, že taky neumím takové :-D

2 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 10. října 2013 v 17:17 | Reagovat

[1]: Jé tak to jsem moc ráda :) Já jsem četla hodně válečných knih a osudů (spíše jsem četla o 2. světové válce) a tak mě napadlo, že bych na toto téma mohla něco napsat :) Moc děkuji :)

3 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 11. října 2013 v 20:57 | Reagovat

Já bych řekla, že příběhy z válek jsou pěkný, teda mně se moc nelíbí ty dokumentární knihy, to se na to radši podívám v Tv ,ale příběhy z válek třeba o lásce a tak , to je úžasný

4 All€$a All€$a | Web | 12. října 2013 v 9:43 | Reagovat

Pěknééééé :)
No kafe, jak které :D Normálně to s tím logrem mi nechutná :D

5 All€$a All€$a | Web | 12. října 2013 v 9:45 | Reagovat

Moc ráda si tě přidám do SB :) nebo Affs... nebo jak se to píše :D nevím jakej je mezi tím rozdíl, ale tak... :D Prostě si tě přidávám ;)

6 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 12. října 2013 v 18:18 | Reagovat

[3]: Já taky nemám ráda ty dokumentární (ani v TV na to nekoukám) :D Ale líbí se mi ty osudy lidí, kteří tu válku prožili :)

[4]: Moc děkuju :)

7 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 20. října 2013 v 10:44 | Reagovat

Bezpochyby máš talent, píšeš dost slušně to se musí přiznat. Jen bych neopakovala slova ve větách typu "věděla" asi bych se to snažila nahradit a taky bych se snažila o rozvíjení kontextu, "věděla jsem a chtěla jsem" to mi nepřipadá úplně to nejlepší, spíš je to začátečnický minus, ale to se časem určitě spraví, až budeš víc vypsaná. Počítám správně, že je to jedna z tvých prvotin?
Každopádně je to slušně napsané, prology nemusí být úžasný, ale dávej si bacha i na čas, přeci jen pochybuju, že by se děj sunul takhle rychle. Jeden podpis a šup holky sedí v letadle. Nebo Nell nadhodila, že pojedou do Íránu a Shelly se moc nebrání a pak rezignuje, chtělo by to trochu protáhnout a naznačit čas, alespoň trošinku.
Ale líbí se mi to, pokud ti moje mírná kritika nevadí přečtu si i další díly.
Nejvíc obdivuju to, že je to text bez překlepů a chyb obecně, teda žádnou do oka bijící jsem neviděla.
A přikláním se k názoru, že válečné romány mají něco do sebe, jen jsou těžké na napsaní, na to bacha.
Jen tak dál, držím palce:)

8 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 22. října 2013 v 13:29 | Reagovat

[7]: Moc děkuji :) Já přijímám i kritiku, protože alespoň mi někdo řekne, co se mu na tom nezdá a já se z toho mohu poučit a postupně má díla vylepšovat :))
Byla bych moc ráda, kdyby jsi si přečetla i další díly a ohodnotila je - za to bych ti byla moc vděčná :)
Na pravopis se docela soustředím - přece jen je hodně důležitý a už to mám tak trochu jako zvyk ze školy, protože tam, nám za špatný pravopis strhávaly body. :))
JInak moc děkuji a budu ti moc vděčná za tvé další názory na má díla :)

9 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 23. října 2013 v 10:14 | Reagovat

[8]: Velice ráda se toho chopím. Máš talent  a podle mě potřebuješ nezávislého čtenáře, říká se tomu myslím beta-čtenář? Nevím, každopádně si přečtu i další kapitoly:)

10 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 24. října 2013 v 17:20 | Reagovat

[9]: Moc děkuji :) Budu ráda za tvé názory :)

11 adelaidebooks adelaidebooks | 26. října 2013 v 13:30 | Reagovat

Líbí se mi ten nápad i prolog :) Musím souhlasit, že je to něco nového a nezvyklého, určitě budu i dál číst :)

12 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 26. října 2013 v 18:02 | Reagovat

[11]: Jsem moc ráda, že se ti to líbí :) Děkuju :)

13 arniel-torm arniel-torm | Web | 21. listopadu 2013 v 18:06 | Reagovat

Nápad to je výborný a je to veľmi dobre napísané :) pokračujem v čítaní ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...