Zítřejší škola aneb nervozita nastupuje

1. září 2013 v 10:00 | Lili Marks |  Vzpomínkový koutek
Přednastavený článek



Ahojky….
Tak zítra hurá do školy. No i když je to přednastavený článek, myslím, že mé pocity jsou stále stejné. Ta nervozita ve mně úplně vře. První den na střední. Krok vpřed v mém životě. To není možný, že to tak rychle uteklo. Připadá mi to jako včera, co jsem nastupovala do první třídy. A zítra? Jdu na střední do prváku. No neuvěřitelné.
Je to až divné, když najednou máte opustit ten svůj stereotyp se starou třídou ze základky - s lidmi, které znáte 9 let a víte o nich vše - a jít na střední, poznat nové lidi a zvykat si na něco nového. Přijde mi to strašné - tak rychle to vše uteklo. Myslím, že i když člověk opouští své milované lidi, tak že mu zbudou alespoň ty krásné vzpomínky na ně.
I když jsem školu - jako základku - stále proklínala a říkala jsem, že už tam nechci být a že už chci být od těch pitomých spolužáků pryč, tak musím uznat, že mi to všechno bude chybět. Naše průšvihy, společné výlety, třídní hádky atd.
Vzpomínám si na jednu dobrou historku. Bylo to minulý rok, jeli jsme na výlet s názvem Tmelení - možná i vaše školy dělají podobné výlety (v šesté třídě jsme jeli zase na Ladění). No a měli jsme různé plány jako například paintball, lukostřelba a ostatní. Mezi jeden z našich programů byl geocaching (Možná už jste někdo zkoušel. Je to taková ta blbost, kdy vám dají GPS a máte hledat nějaký blbý poklad.). Tak jsme vyrazili po skupinách (celkem po třech). K GPS jsme dostali ještě mapu. No a hned jsme se ztratili v lese. GPS nám přestala fungovat a navíc jsme se pohádali se třemi našimi členy, protože dělali chytrý. Tak jsme je i spolu s GPS nechali v lese. No srandu si nedělám, prostě jsme se na ně vykašlali a nechali je tam. Pak jsme potkali druhou skupinu a všechno jsme jim řekli. Takže jsme měli 2 mapy a 1 GPS. I přesto jsme bloudili - navigace byla opět "kaput". Nakonec jsme se dopracovali k tomu, že jsme stopovali na silnici a ptali jsme se na cestu. A jak to dopadlo? Skončili jsme na železniční trati, po které jsme šli2 km. Největší problém byli vlaky. Ti co šli vzadu nám měli ­dát vědět vždy, když nějaký pojede a oni si z nás samozřejmě udělali srandu a začali řvát: "Pozor! Vlak!". Samozřejmě, aby nebylo tak jednoduché se dostat z kolejí, tak z obou stran kolejí byl pekelně hluboký příkop. Pár jedinců - včetně mě samozřejmě - jak potomci naskákali do toho příkopu a škrábali se na pole. A jak jinak? No přece žádný vlak nejel. Takže jsme byli k tomu všemu úplně špinavý. Naštěstí jsme se dostali zpátky k penzionu celý a bez jediného škrábance - samozřejmě až na jednu holku, jaký by to byl výlet bez úrazu?



Pište své zážitky skvělé školní zážitky do komentářů… ;)­ A do které třídy jdete vy? :)

[zdroj obrázku: google.com]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Agáta Agáta | Web | 2. září 2013 v 17:19 | Reagovat

To věřím byla jsem taky včera nervozní.Jsem v devítce.

2 Milča Milča | Web | 2. září 2013 v 19:28 | Reagovat

Dobrý zážitek???...hm, asi shledání s BFF.
Já jsem tky v 9

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...