Světlo budoucnosti - Epilog

8. září 2013 v 13:33 | Lili Marks |  Světlo budoucnosti
Přednastavený článek

Ahojky...
Tak a máme tu Epilog. Strašně rychle to uteklo. Ani nedokážu uvěřit, že už je tahle povídka dokončená. Wow. No každopádně z toho mám radost :) Mám na vás otázku: chtěli by jste Světlo budoucnosti 2 ??? Bylo by to o Elen a její sestře. Kdyžtak piště do komentářů nebo hlasujte v anketě! :) Každopádně tady je epilog, tak doufám, že se vám bude líbit.



[zdroj obrázků: google.com + úprava]


"Vypadni odsud!" zasyčela jsem na ní. Ona se ďábelsky usmála a zkrabatila čelo. Čekala jsem, kdy vyrazí a zasáhne mě. Čekala jsem až pocítím smrt. Jenže ona nezaútočila na mě, ale na Damiana. Vyrazila na něj jako kulový blesk. Chtěla jsem jí skočit do cesty, ale její pomocníci mě chytli a drželi mě zpátky. Plavovlasá dívka se Damianovi zakousla do krku. Damian prudce zaječel a pak všechno ztichlo. Hleděla jsem na Damanovo bledé tělo, jak se hladce nese k zemi. Dívala jsem se na smrt posledního z mých blízkých. I když mi zabil bratra, by v tu chvíli jediným, kdo mi zůstal. Plavovlasá dívka ještě kopla do jeho těla, aby se ujistila, že je skutečně mrtvý a pak se obrátila ke mně. Šla blíž a usmívala se. Její rudé oči se upínaly přímo na mě. Chtěla jsem jim uhnout, ale nešlo to.
"Tak a teď jsi na řadě ty. Sam - než jsi ho zabila - mi řekl, že ti nejdřív mám dát vypít tohle." řekla a vytáhla z kapsy u kalhot malou ampulku. Dívala jsem se na tu ampulku. Byla v ní nějaká fialová tekutina. Nevěděla jsem, co to je. Strach mi prostoupil celým tělem.
Plavovlasá dívka pevně uchopila mou tvář a nalila mi tekutinu přímo do hrdla. Bránila jsem se, ale mé pokusy byly marné. Byla moc silná. Začala jsem se tekutinou dusit. Svíralo se mi hrdlo a pak jsem to ucítila. Plavovlasá dívka se ke mně naklonila a prokousla mi hrdlo. Čekala jsem na tu bolest, ale nic se nestalo. Jak je to možné? Ptala jsem se sama sebe. Zavřela jsem oči a čekala jsem, ale stále se nic nedostavovalo. Jen jsem cítila zvláštní chvění mého těla. Cítila jsem, jak mi její jed proudí tělem. Ale žádná bolest. Jen pocit. Pak jsem ucítila lehké bodnutí u srdce a mé hrdlo vyprahlo. Otevřela jsem oči a plavovlasá dívka na mě s udivením zírala. Ale když jsem se na ní podívala, oddechla si. Moc jsem to nechápala.
"Tak a teď mi budeš sloužit." řekla nadřízeným hlasem.
"Ano, paní." odpověděla jsem automaticky. Jako kdybych to neřekla já, prostě ty slova ze mě vyšla sama, ale myšlenky byly jiné. Cítila jsem, jak se je něco snaží potlačit, ale byla jsem dost silná na to, abych si je udržela. Mojí prioritou číslo jedna bylo zabít je. Pomocnice oné plavovlasé dívky mě pustili v domnění, že jsem nadopovaná jakousi látkou a nemohu jim nic udělat. Ale šeredně se zmýlili. Cítila jsem svou sílu. Cítila jsem, že dokážu cokoliv. V mžiku jsem byla u obou pomocnic a naráz jsem jim zlomila vaz. Plavovlasá dívka se ihned otočila.
"To není možné! Máš mě poslouchat!" řekla. "Ale mě nepřemůžeš, jsem starší a silnější!" dodala. Jen jsem se na ní pohrdavě usmála.
"Ale ty zapomínáš na můj dar!" řekla jsem nadřazeně a přiskočila jsem k ní. Nechtěla jsem jí hned zabít. Chtěla jsem jí mučit.
"Když mě zabiješ. Nedozvíš se, kde jsou tví blízcí!" začala pištět v domnění, že se zachrání.
"Vím, kde jsou a shledám se s nimi!" řekla jsem jí pohrdavě. Chtěla jsem si jí sice vychutnat, ale nechtěla jsem ztrácet čas. Jedním pohybem jsem jí oddělila hlavu od těla a odhodila jí.
Okamžitě jsem vyletěla ze dveří a běžela jsem na místo, kde stála lavička, u které jsme se s Damianem několikrát setkali. Chtěla jsem ukončit svůj život, ale nevěděla jsem jak. V tu chvíli se přede mnou zjevila nějaká osoba. Byla v bílém oblečení - na půl průhledná. Ihned jsem jí poznala.
"Mami." zašeptala jsem tiše do ticha. Jen mi pokynula hlavou a usmála se. Čekala jsem - nic jiného jsem nemohla.
"Najdi Katherin!" řekla a její hlas se rozplynul v dáli.
"Koho? Mami, koho?" ptala jsem se zmateně.
"Katherin, tvou sestru." řekla. Její slova byla jako, kdyby mě někdo mlátil. Mám sestru? To není možné! Nesmysl! Měla jsem jen bratra a ten je mrtvý! Nikdo mi nezůstal! To není možné.

Opakovala jsem si dokola. Pak se její tělo rozplynulo stejně rychle jako její slova. A já zůstala sama jen s myšlenkou, že mám sestru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chtěli by jste Světlo budoucnosti 2 ???

Ano!
Ne!

Komentáře

1 Sonia - theshadowsofdarkness Sonia - theshadowsofdarkness | Web | 9. září 2013 v 15:48 | Reagovat

Páni, to vypadá zajímavě..:D:)

2 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 13. září 2013 v 22:30 | Reagovat

wow..tak to je fakt hustý,parádní,senzační..nevím co jiného na to říct..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...