Prokletí měsíce - kapitola druhá

4. září 2013 v 12:00 | Lili Marks |  Prokletí měsíce
Přednastavený článek

Zdravím Vás...
Tak jak se vám daří? Těšíte se do školy? Já teda vůbec, jsem strašně nervózní.
No ale užívejte si prázdnin dokud to jde. Pro mě ty letošní prázdniny byly zatím těmi nejkrásnějšími.
Těším se až budu moct navštívit opět vaše blogy! :* Vaše Lili! :)




[zdroj obrázků: google.com + úprava]



Crr. Crr.
Rozezněl se protivně budík. Šáhla jsem po něm a jedním bouchnutím jsem ho vypnula. Nechtělo se mi vstávat, ale věděla jsem, že musím, že jinak to nejde. Vylezla jsem nevrle z vyhřáté postýlky a rychle jsem se oblékla do těsných kraťasů a trička. Podívala jsem se na hodiny a věděla jsem, že se nestihnu nasnídat. První hodinu jsme měli o něco dříve, kvůli domlouvání maturitního plesu. Vzala jsem tašku a běžela jsem na autobus. Měla jsem štěstí, že jsem ho stihla. Celá udýchaná jsem nastoupila a sedla jsem si na první volné místo.

"Tak máte nějaké návrhy na vylepšení plesu?" ptala se naše profesorka Bridleyová. Rozhlédla jsem se po třídě. Jen několik dívek se hlásilo a chtělo se podělit o svůj nápad s celou třídou. Mě ples připadal zbytečný. Přece jen jsme spolu byli jen čtyři roky a navíc se tu nevytvořily ani nijak zajímavá pouta. Já osobně jsem měla jen jednu kamarádku a ta byla z vedlejší třídy. Hodiny jsem trávila vždy mezi zadními řadami a sama. Většinou jsem žádnou z profesorek neposlouchala. Bylo mi to jedno. Ale při každém testu jsem excelovala. Nevěděla jsem, kde se to ve mně bere. Neučila jsem se, neposlouchala jsem profesorky, ale i přesto jsem měla skvělé výsledky.
Ve třídě padaly různé návrhy a já jsem vůbec nepostřehla, že se většina třídy začala dohadovat. Nechápala jsem je. Vždyť to měl být jen ples. A navíc byl teprve začátek školního roku. Ale profesorka je okřikla a bylo po hádce.
Ťuk. Ťuk.
Klepal kdosi na dveře naší třídy. "Vstupte." vyzvala kohosi profesorka. Dveře se rozevřely a v nich stál vysoký kluk s nádhernýma očima. Byly čokoládové. Jeho tvář měla snědý odstín. Zmateně se rozhlížel po třídě. Možná si není jistý, jestli je ve správné třídě, pomyslela jsem si.
"Dobrý den." řekl a přistoupil k profesorce s nějakým papírem. Stále jsem ho sledovala a nedokázala jsem se od něj odtrhnout. On se na mě také díval a nespouštěl ze mě oči. Najednou si prohrábl rozčepýřené hnědé vlasy a nesměle se na mě usmál. Cítila jsem pohledy ostatních spolužáků, které střídavě spočívaly na mě a na onom novém krásném spolužákovi.
Najednou jsem uslyšela špitání holek, které seděly za mnou.
"Ona ho zná?" ptala se jedna zvědavkyně ostatních děvčat.
"Třeba už se viděli. Nebo jsou možná příbuzný." řekla druhá dívka. Jindy by mi to bylo nepříjemné, ale teď mi to bylo jedno. Existoval pro mě jen on, jeho oči, jeho tvář, jeho úsměv.
"Tak tě tu vítám." prohlásila spokojeně profesorka. Posaď se támhle." řekla a ukázala směrem ke mně. Proboha to ne, pomyslela jsem si vyděšeně. Cítila jsem, jak začínám pomalu červenat.
Šel pomalu ke mně a stále se usmíval. Ani jsem se nenadála a už seděl vedle mě. Profesorka se s ostatními zase začala domlouvat na tom, jak bude probíhat maturitní ples a jak to vše bude.
"Jsem Bruno." řekl a podal mi ruku. Na nic jsem nečekala a podala jsem mu i tu svou a usmála jsem se na něj. Jemně mou ruku stisk v té jeho. Cítila jsem z něj neuvěřitelné horko. Jeho kůže pálila a bylo to neuvěřitelně vzrušující.
"Já…já jsem Megan." dostala jsem ze sebe. Dívali jsme se jeden druhému do očí a on mě oslňoval jeho zářivým úsměvem.

"Mohu ti říkat Meg?" zeptal se nesměle a také se trochu začervenal. Jen jsem přikývla a on jemně spustil mou ruku. Nespouštěla jsem z něj oči. Jeho tvář mě fascinovala. Byl neuvěřitelný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sonia - theshadowsofdarkness Sonia - theshadowsofdarkness | Web | 5. září 2013 v 19:17 | Reagovat

Áááá!:3 dálší!:D

2 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 13. září 2013 v 22:23 | Reagovat

Pokračování!!!!!!!!!!!!! :-D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...