Světlo budoucnosti - kapitola třináctá

12. srpna 2013 v 7:54 | Lili Marks |  Světlo budoucnosti
Ahojky...
Tak jak si užíváte prázdniny? A kde jste už všude byli? :)




[zdroj obrázků: google.com + úprava]


"Proboha! Co se ti stalo Elen?! Jsi zraněná?!" ptala se hysterickým tónem Clair, když jsem vstoupila do domu. Ani jsem si neuvědomovala, že jsem celá od krve, když jsem se skláněla ke svému bratrovi. Byl jediný, kdo mi zbyl a už byl také pryč. V mém srdci byla rána. Nikdy jsem nic takového necítila. A Damian? Můj jediný přítel? Zabil ho. Zabil mého jediného bratra bez mrknutí oka. Byl to vrah, který byl stále na živu, který stále bydlel vedle našeho domu. Nechápala jsem, jak se to tak rychle mohlo stát. Najednou jsem byla šťastná, že už ho mám zpět a v jedné chvíli jsem ho zase ztratila. Jediný člověk, který mi připomínal rodiče, byl pryč.
"Elen?!" zatřásla se mnou Clair. Najednou jsem si uvědomila, že mám zavřené oči. Ihned jsem je otevřela s podívala jsem se na Clair. Chtěla jsem jí to říct, ale neměla jsem sílu. Nemohla jsem.
Clair se na mě stále dívala. Její výraz byl zděšený. Nevěděla, co se stalo a já neměla sílu jí to říct. V hlavě se mi stále odehrával ten okamžik, kdy jsem ztratila Roba. I když se stal tím nejhorším, nechtěla jsem, aby zemřel. Damian za to zaplatí. Zaplatí za tohle celé mé utrpení.
Vytrhla jsem se Clair a běžela jsem do pokoje. Cítila jsem, jak mi její očí propalují záda, ale neotočila jsem se. Vtrhla jsem do pokoje a zamkla. Vrhla jsem se na postel a nechala mé emoce volně proudit. Máčela jsem můj do fialo zbarvený polštář slanými slzami, které volně a bez ovládání se hrnuly z mých očí. Nedokázala jsem to zastavit. Potřebovala jsem to ze sebe dostat.
Když už jsem se vyplakala a trochu uklidnila z toho šoku. Po dlouhé době jsem sáhla pro matčin deník.
"17.ledna 1930 - Nevím kolik je to už dní, co jsem se stala touhle stvůrou. Připadá mi to jako věčnost. Žízeň a touha po krvi, která nekončí, je spalující. Už nedokážu vnímat skoro nic. Potkala jsem dnes další upíry. Hlavně jedna mě zaujala. Její jméno bylo Clair Russetová. Radila mi, abych nebyla lidem moc na očích. Chtěla mi pomoct, ale já na ni zaútočila. Lituji toho, ale už jí to nebudu moci říct. V hlavě mám zmatek. Toužím po novém životě. Po lepším životě než je tento." Nemohla jsem uvěřit tomu, co má matka psala. A už vůbec jsem nechápala, proč mi Clair neřekla, že se s mou matkou setkala. A že na ni má matka zaútočila. Neváhala jsem a četla dál. " Kdyby se znovu objevila, omluvila bych se jí. Zahrnula bych jí omluvami. Ale je pozdě. Pozdě na to změnit se. Pozdě změnit svůj život. Nikomu bych tohle nepřála - žít v nejistotě. Je to zabijácký život. Zabíjím nevinné, jen abych uspokojila mou touhu po krvi. Brzy budu zabíjet znovu."


"Clair?" oslovila jsem jí. V hlavě stále ta slova z matčina deníku. Dokázala jsem se vžít do její role úplně dokonale. A stále více mi to připadalo všechno nemožné.
"Ano, Elen." řekla tiše a usmála se na mě.
"Kdy jsi poznala mou matku?" zeptala jsem se zvídavě. Clair neodpovídala. Vypadalo to, že hledá vhodná slova, ale nemohla je naleznout. Vyčkávala jsem, co mi řekne, ale stále mlčela. Opět se mi v mysli začaly přehrávat slova z matčina deníku.
"Ehm…" odkašlala si Clair. "S tvou matkou jsem se poprvé setkala, když jí byl přibližně týden. Tedy spíše týden už byla upírem…" znovu se odmlčela. Mlčky jsem seděla a čekala, jak bude pokračovat. "Víš tvá matka…no… bylo to pro ni těžké. Chtěla jsem jí pomoct, ale ona odmítla. Pak se stalo něco strašného." řekla tiše a opět hledala ta správná slova.
"Clair, řekni to parovinu. Já to přežiju. Jen chci znát pravdu."

"Jednou se stalo něco hrozného…" pokračovala. " Víš tvá matka se několikrát neovládla jako každý z nás, ale jednou se vydala na lov. Vyvraždila skoro celou rodinu, kromě dítěte - bylo ještě nemluvně. Velmi litovala svého činu a vzala si dítě k sobě. Velmi o něj pečovala, ale to dítě onemocnělo a nakonec ho nemohla zachránit. Píše o tom i ve svém deníku. Bylo to pro ni velmi těžké. Pak se přidala k nám a mi jí pomohli. Dokud… dokud nenašla tvého otce." řekla a usmála se na mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 13. srpna 2013 v 20:11 | Reagovat

zajímavě se to vyvíjí,mně je Damiana docela líto,ale i Elen a jejího bratra,teď mě fakt zajímá jak to bude dál,navíc to setkání její matky a Clair,no prostě úžasné :-)

2 Milča Milča | Web | 14. srpna 2013 v 9:22 | Reagovat

Páni, začíná se to hodně zamotávat :-D

3 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 9:36 | Reagovat

[1]: Děkuji ;)

[2]: Mě trochu taky, vynasnažím se, aby to nebylo tak zamotané :D

4 Nila Nila | Web | 15. srpna 2013 v 0:09 | Reagovat

Ahoj! Máš obrovský talent! Přihlaš se do naší literární soutěže!

5 Milča Milča | Web | 15. srpna 2013 v 16:26 | Reagovat

Ano, do Affs si tě určitě přidám :-)
Akorát doufám, že ti nebude vadit, když si tě přidám zítra, protože nemám pc :-(

6 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 18:00 | Reagovat

[4]: Ještě si to rozmyslím :)

[5]: Jé děkuju :) To jsem moc ráda ;) To je v pořádku, znám ten pocit, když nemám poítač a je to hrozný :D

7 Zeď Zeď | Web | 15. srpna 2013 v 19:50 | Reagovat

Zeď ti blahopřeje! Tvůj blog se stal oficiální cihlou!

Nicméně poznámka - ikona není úplně v požadované velikosti - ty dva pixely sem a tam jsme přehlídli a smrskli ji násilně, ale budeme vždycky vděčný za přesný velikosti, aby v tom nebyl maglajz :)

8 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 8:32 | Reagovat

[7]: Za nepřesnost se omlouvá a moc děkuju :)

9 Sonia - theshadowsofdarkness Sonia - theshadowsofdarkness | Web | 18. srpna 2013 v 19:19 | Reagovat

Krásná povídka!

10 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 19:33 | Reagovat

[9]: Moc děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...