Světlo budoucnosti - kapitola šestnáctá

23. srpna 2013 v 9:45 | Lili Marks |  Světlo budoucnosti
Ahojky...
Tak už se s touhle povídkou pomalu, ale jistě blížím ke konci. Už budou asi jen 2 kapitoli. No ještě uvidím :) Tak si tuto kapitolu užijte ;) Doufám, že se vám bude líbit! :)



[zdroj obrázků: google.com + úprava]


"Hej! Vstávej!" snažil se mě kdosi probudit a poplácával mě po tvářích. Začala jsem se vracet k sobě a v tom jsem slyšela strašný křik několika hlasů. Pomalu jsem začala otevírat oči. Do nosu mě bodal hrozný pach. Když jsem své oči otevřela dokořán, spatřila jsem všechny mé blízké, přivázané k dřevěným sloupům. Viděla jsem jejich vyděšené oči, které prosily o pomoc. Slyšela jsem jejich bolestivé výkřiky plné strachu z toho, co bude dál.
Byli tam všichni - Ben, Clair, Damian, Kasandra (Damianova matka) a Bruno (Damianovův otec). Stála jsem tam a jen jim hleděla do očí.
"Pusť je!" volala jsem na dívku kousek ode mě. Měla plavé vlasy a její oči byly zelenomodré. Štíhlá postava ke mně přistoupila.
"To nemůžu. Zabila jsi našeho druha, za to musíš zaplatit." řekla tiše a chladně až mě z toho přejel mráz po zádech.
"Jestli je zabijete, pak já zabiji vás všechny." ucedila jsem skrz zaťaté zuby. Cítila jsem v sobě nenávist, ale i strach o své blízké.
"Dobře." řekla klidně. "Nezabiji je, pokud se staneš upírem."
"Ne!" zakřičela Clair s Benem jednohlasně. Pohlédla jsem na ně a viděla jsem v jejích očích strach. "Elen, nesmíš jí věřit, pak by tě stejně zabili!" křičela Clair.
"Nezabili. Kvůli jejímu daru by jsme jí nechali naživu. Na to máš mé slovo." řekla a pohlédla mi do očí. Jen na minutku jsem se na ní podívala a pak jsem se opět zaměřila na Clair. Začala jsem přemýšlet, jak se z toho dostat, ale nemohla jsem na to přijít.
"Mohu si s nimi promluvit? O samotě?" zeptala jsem se plavovlasé dívky. Čekala jsem, že to zamítne, ale nebylo tomu tak. Nechala mě tam samotnou s mými blízkými. Šla jsem blíž ke Clair. Dívala se mi starostlivě do očí a jen kroutila hlavou.
"Clair, je to jediná možnost, jak vás zachránit." řekla jsem.
"Není!" zakřičela na mě. Tenhle tón jsem u ní neznala. Najednou mě kdosi chytl za rameno. Cukla jsem s sebou před chladným dotykem a otočila jsem se. Spatřila jsem opět tu plavovlasou dívku.
"Jednoho z nich pustíme. Ostatní zabijeme. Vyber si koho s sebou odvedeš, ale neraduj se moc dlouho. Přijdeme si pro tebe a z tebe se stane upír." řekla.
Otočila jsem se na ně a každému jsem pohlédla do tváře. "Vezmi Damiana!" řekli jednohlasně Ben, Clair a Damianovi rodiče. Nezaváhala jsem, věděla jsem, že ať udělám cokoliv budu litovat. Ukázala jsem na Damiana. Ihned k němu přistoupila ta plavovlasá dívka a jedním trhnutím ho osvobodila. Damian se ke mně celý roztřesený rozeběhl a objal mě. Držel mě tak pevně, že jsem měla pocit, že mě udusí. Vzala jsem ho za ruku a pevně ji stiskla. Po tvářích mi začaly stékat první slzy. Plavovlasá dívka nám ukázala, kterým směrem se máme vydat pryč. Bylo to divné. Myslela jsem, že uslyším křik, ale bylo ticho. Jen prázdné ticho, které se rozprostíralo kolem nás. Stále jsem držela Damiana za ruku a doufala jsem, že už brzy budeme pryč.



"Co teď?" ptal se zoufale Damian, když jsme byli doma. Nedokázala jsem přemýšlet ani nic říct. Jen jsem brečela. Damian ke mně přistoupil a něžně mě objal. Vzlykala jsem čím dál víc. Máčela jsem mu jeho špinavou košili. Nic neříkal, jen mě hladil po vlasech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 23. srpna 2013 v 21:08 | Reagovat

krásná kapitola
To je hrozné chudák Elena,musela je tam nechat :-( ,smutné chci pokračování je to čím dál víc zajímavější :-)

2 Sonia - theshadowsofdarkness Sonia - theshadowsofdarkness | Web | 25. srpna 2013 v 15:15 | Reagovat

Ó, tak to jsem vůbec nečekala! Nemůžu se dočkat další části:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...