Světlo budoucnosti - kapitola patnáctá

19. srpna 2013 v 19:58 | Lili Marks |  Světlo budoucnosti
Tak vy nedočkavci :D Mám tu pro vás tu další kapitolu, jak jsem slíbila :D




[zdroj obrázků: google.com + úprava]


"Clair?" Hledala jsem po našem domě Clair. "Bene?"
Nikdo se neozýval. Šla jsem potichu ke skrýši, kde měla být uložena zbraň. Otevřela jsem pouzdro a opatrně jí tam vložila. Za sebou jsem náhle uslyšela kroky. Pomalu jsem se otočila a přede mnou stála Clair. Celá rozpačitá se slzami v očích. Zírala jsem na ni s otevřenými ústy a nevěděla jsem, co si myslí. Z jejího pohledu šla vyčíst jen bolest.
"Řekni mi konečně pravdu, Elen. Na co jsi si vzala tu zbraň? Co se to s tebou děje?" ptala se. Mluvila potichu, ale zřetelně. Mlčky jsem se jí dívala do očí. Pak jsme si sedli a já jí dovyprávěla vše. Vylíčila jsem jí celou tragédii s Robem i to, že ho zabil Damian. Řekla jsem jí o fiasku u jezera, i to že jsem někoho zastřelila.
"Elen. Neměla jsi nic řešit bez nás. Teď nás budou muset zabít." řekla. Na posledním slově se jí zlomil hlas. Viděla jsem v jejích očích strach a zoufalství.
"Nemohla jsem vraždu mého bratra, nechat jen tak plavat." odpověděla jsem jí rozhořčeně.
Její oči v té chvíli už nedokázaly zadržet slzy, které se jí chtěly vydrat ven. Pozorovala jsem, jak jí slzy stékají po tváři a dopadají na malý polštář, jenž svírala pevně v rukou. skoro ho drtila. Nevěděla jsem, co znamená to, že pláče. Nikdy předtím jsem jí plakat neviděla.
Položila jsem svou ruku na její a ona na mě pohlédla. Ve tváři měla zničený výraz plný bolesti.
"Clair?" zašeptala jsem její jméno. Ihned zase sklopila hlavu a znovu se rozvzlykala.
"Ben se ještě nevrátil domů." řekla skrz slzy. "Měl přijít asi hodinu po tvém odchodu, ale nepřišel. A pak jsi přišla ty a řekla jsi mi tohle." dodala. Zabořila obličej do svých dlaní a strašlivě se rozplakala. Pocítila jsem strach a úzkost. Bála jsem se, že ho zabili.
"Clair, co můžu udělat?" zeptala jsem se naléhavě. Podívala se na mě.
"S tím už se nic dělat nedá." řekla a přitiskla si obličej opět do dlaní. Zvedla jsem se z pohovky, na které jsme celou dobu seděli a šla jsem ke vchodovým dveřím. Vyšla jsem ze dveří a zamířila jsem přímo k sousednímu domu, kde bydlel Damian. Venku lehce pofukoval vítr a pohrával si s mými vlasy.
Už jsem se připravovala, abych zaťukala na dveře, ale všimla jsem si, že jsou pootevřené. Trochu jsem do nich strčila a oni se se skřípěním rozevřely.
"Damiane!" zavolala jsem do rozléhajícího se ticha. "Damiane!" Nikdo se neozýval. Začala jsem prohledávat jeden pokoj po druhém, ale nikde nikdo nebyl. Měla jsem o něj a jeho rodiče strach.
Zamířila jsem na poslední místo - do Damanova pokoje. Začala jsem ho prohledávat, jestli tam něco nenechal. Najednou jsem si vzpomněla na to, co mi řekl Damian u jezera. Řekl, že všichni jsme odsouzeni, že zemřeme. Myslela jsem, že třeba se sbalil a odjel se svou rodinou někam hodně daleko. Ale najednou jsem spatřila list papíru na jeho stole. Okamžitě jsem ho uchopila. Damanovo písmo jsem moc dobře znala. Věděla jsem, že strašlivě škrábe. Ale toto bylo jiné písmo. Někoho cizího.
Stálo tam: "Zabila jsi našeho člena. Zaplatíš velkou cenu svými blízkými." Nemohla jsem popadnout dech. Ty dvě věty mě naprosto zlomily. Okamžitě jsem pomyslela na Clair, která nejspíše stále seděla na pohovce a hrozilo jí nebezpečí. Běžela jsem zpátky do domu, ale ona už byla pryč. Bylo to jako kdyby mi někdo do srdce zabodl kůl. Sesunula jsem se na kolena a začala jsem plakat. Věděla jsem, že pláč mi je nevrátí. Nevěděla jsem, co dělat. Jen jsem plakala a nevypadalo to, že by to někdy ustalo. Ta bolest, co jsem v tu chvíli pociťovala byla neskutečná. Ničila mě. Ten moment, kdy jsem věděla, že mí blízcí jsou asi už mrtví mě zabíjel. Nemyslela jsem na nic jiného jen na ně a na chvíle, které jsem s nimi strávila.

V tom mi někdo přiložil navlhčený kapesník k obličeji. Začala jsem se bránit pokoušela jsem se tu ruku od sebe odtrhnou, ale nešlo to. Ten člověk byl mimořádně silný. Docházely mi síly. Oči se mi zavřely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 20. srpna 2013 v 9:05 | Reagovat

Hej, to není fér takhle to ukončit :D

2 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 20. srpna 2013 v 12:00 | Reagovat

parádní,těším se na pokračování,chci vědět jak to bude dál,tady už fakt jde do tuhého,no prostě úžasná kapitola

3 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 12:13 | Reagovat

[1]: Já vím :D

[2]: Jé děkuju :)

4 adelaidebooks adelaidebooks | 21. srpna 2013 v 10:32 | Reagovat

Zastavit to v bodě, kdy to nemám ráda - protože čekám, co se bude dít a ono nic! - ale sama to dělám je zákeřné :D parádní kapitola :)

5 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 9:35 | Reagovat

[4]: Děkuju :D

6 Sonia - theshadowsofdarkness Sonia - theshadowsofdarkness | Web | 22. srpna 2013 v 19:27 | Reagovat

Ách, bože to je tak dobré! Další!:DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...