Prokletí měsíce - Prolog

19. srpna 2013 v 15:21 | Lili Marks |  Prokletí měsíce
Ahojky,
mám tu pro vás Prolog mé nové povídky Prokletí měsíce. Měla jsem v úmyslu ji sem dát dřív, ale nějak jsem na to zapomněla a tak přidávám Prolog teprve dnes. Je to trochu kratší no. Tak doufám, že alespoň malinko zaujme. :)



[zdroj obrázků: google.com + úprava]


"Tak jak se cítíš?" zeptal se mě Mark. Hleděl mi do očí tak, že jsem myslela, že mi vidí až do hlavy.
"Až na to, že každou chvíli budu rodit, tak skvěle." zasmála jsem se.
Ležela jsem v nemocničním pokoji, připojená na přístrojích a čekala jsem až se mé malé holčičce uvnitř mého těla, bude konečně chtít na svět. Ležela jsem a čekala. Nic jiného jsem dělat nemohla. Jen čekat až přijde na svět ten roztomilý tvoreček.
Najednou se mi začala motat hlava. Rozhlédla jsem se, jestli tam někde je Mark nebo nějaký doktor, ale nikoho jsem neviděla. Po chvíli začaly neuvěřitelné křeče. Bylo to jako by do mě někdo zařezával nůž a zase ho vytahoval. Začala jsem křičet bolestí. Bylo to hrozné a nemělo to konce. V tom jsem uslyšela, jak se rozevřely dveře a dovnitř vstoupil doktor a Mark. Oba jen tak stáli a přihlíželi mému utrpení. Křičela jsem, jak nejvíc jsem mohla.
"Marku! Udělej něco! Prosím! Marku!" křičela jsem na něj. Všechny slova, která vzešla z mých úst, zněla vzdáleně. Jako kdybych je nevyslovovala já, ale někdo jiný. Někdo daleko ode mě vzdálený.
"Marku!" křičela jsem stále. Bolest neměla konců. Omámená bolestí jsem zavřela oči a skoro jsem se dusila.

Rychle jsem vyletěla z postele. Byla jsem udýchaná a propocená. Oči jsem měla vytřeštěné a nemohla jsem popadnout dech.
"Laen? Jsi v bezpečí." chlácholil mě můj oblíbený hlas a hladil mě po vlasech. Schoulila jsem se k němu. On mě jen něžně políbil na čelo.
"Co Meg ?" ptala jsem se Marka.
"V pořádku. Vzbudila se jenom jednou, ale už zase spí." řekl uklidňujícím hlasem. I přesto jsem jí chtěla vidět. Šla jsem do jejího pokojíčku a tiše našlapávala, abych jí neprobudila. Naklonila jsem se přes postýlku a hrůzou jsem se nemohla pohnout. Byla pryč. Nedokázala jsem promluvit a do očí se mi draly slzy.
Najednou jsem uslyšela hrozný hluk v pokoji a tiché výkřiky. Rychle jsem běžela zpátky do ložnice, kde byl Mark.
"Marku! Marku!" křičela jsem. Když jsem vběhla do ložnice, spatřila jsem Marka ležícího v kaluži krve. Na sobě měl obrovská a hlavně hluboká zranění. Sklonila jsem se k němu, abych zjistila jestli ještě dýchá. Ale bylo pozdě. Zranění pravděpodobně byla moc vážná.
Sklonila jsem se k jeho rozdrásanému tělu a plakala jsem. Nekončící vzlyky prolamovaly hrobové ticho. Má malinká dcerka byla pryč a můj manžel mrtvý. Nezbylo mi nic, jen pláč.

V tom mě něco udeřilo do hlavy a já se ocitla ve tmě. V nekončící tmě, která nikam nevedla ani do onoho světa za mým milovaným manželem. Byla jsem sama v tom tichu, v té tmě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 20. srpna 2013 v 12:05 | Reagovat

moc pěkný prolog..nikdy nechci rodit,po tom co si psala o těch bolestech :-D
Ale jako pěkný těšim se na první kapitolu,takhle to vypadá hodně zajímavě,chudák maminka,kdyby mi někdo ukradl dítě tak bych to asi nepřežila ...

2 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 12:14 | Reagovat

[1]: Děkuju :) No to bych taky nepřežila

3 Snoubení Tmou Snoubení Tmou | E-mail | Web | 22. října 2013 v 22:45 | Reagovat

Vypadá to zajímavě. Máš tam ale dost chyb, to by stálo zato opravit. Ne každý se rád pročítá neupraveným textem, i kdyby byl děj sebelepší. Taky by stálo za to rozepsat se o hrdinčiných pocitech. Její reakce jsou na mě moc očekávané, a na sílu takového zážitku příliš ploché. Pracuj na tom a ono to půjde :)

4 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 24. října 2013 v 17:39 | Reagovat

[3]: Děkuji za názor :) Budu se snažit ty chyby napravit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...