Světlo budoucnosti - kapitola osmá

11. června 2013 v 17:46 | Lili Marks |  Světlo budoucnosti
Ahojky, dneska jsem měla strašný den. Na svém těle mi přibyla popálenina 2. stupně. Jsem prostě šikulka :D Měli jsme dnes totiž focení a já si chtěla nakulmovat vlasy. Tak jsem si je nakulmovala a kulmu jsem si položila na židli s tím, že už jí nebudu potřebovat (já nikdy nevypínám nic ze zásuvky). No a jaksi jsem si pak šla pro šminky a potřebovala jsem si k tomu sednou a nevšimla jsem si, že tam mám tu kulmu a tak jsem si na ní sedla. Proboha to byla bolest. Nikomu z vás bych to nepřála. Takže mám teď na mém pozadí a na kousku nohy obtisklou celou kulmu, která byla rozehřátá na nejvyšší stupeň :D No jsem prostě inteligentní :D
Ale tady máte další kapitolu:



[zdroj obrázků: google.com + úprava]


Světlo budoucnosti - kapitola osmá

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem si právě přečetla. Jak to, že má matka byla upír a jak je možné, že měla mě? Zvedla jsem se z postele a běžela jsem k počítači. Rychle jsem ho zapnula a ihned jsem otevřela internet. Hledala jsem všechno možné o upírech. Najednou jsem se naštvala a běžela jsem za Clair. Seběhla jsem rychle schody a mířila jsem do obývacího pokoje, kde seděla Clair i Ben.
"Můžete mi konečně přestat lhát?! Četla jsem kousek toho deníku! Moje matka byla upírem?! V tom případě to nedává smysl. Měla bych být taky upírem, ale nejsem?!" začala jsem na ně křičet.
"Dobře sedni si a mi už ti řekneme úplně vše." řekl Ben. Naštvaně jsem si sedla.
" Narodila jsi se do poměrně chudé rodiny. Tvá pravá matka zemřela při porodu a tvůj otec si našel tvou předchozí matku a ona byla upírem. Tvůj otec ani tvůj bratr upíry nejsou. Vím, že je to hodně komplikované, ale mi ti ve všem pomůžeme, o to se neboj." řekl a pousmál se. Jen jsem na ně zírala s otevřenou pusou. Byla jsem naštvaná, hodně naštvaná. Neměla jsem slov, nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku. Konečně už jsem věděla pravdu. Utekla jsem do pokoje a začala jsem opět číst mé nepravé matky deník.
" Den 14. ledna 1830 - Den druhý. Zabíjela jsem. Zabila jsem tři nevinné lidi. Trápí mě to, ale ne tak moc, jak jsem čekala. Konečně jsem zahnala tu úmornou žízeň a konečně jsem ochutnala lidskou krev. Ale teď po ní toužím ještě víc. Nevím, co dělat. Neumím se ovládat. Nechci zabíjet, ale ta stvůra ve mně prahne po krvi a nejde tomu utéct"

U toho deníku jsem usnula. Ráno jsem se probudila s knihou na břiše. Pomalu jsem vstala a šla jsem dolů do kuchyně, kde už Clair jako obvykle připravovala snídani. Jen se na mě usmála a ukázala na stůl, kde byla spousta jídla.
"Clair, potřebuji pomoct." řekla jsem. Clair najednou zbystřila a čekala, co vyjde z mých rozechvělých úst. Bála jsem se to vyslovit, ale nakonec jsem se přemohla.
"Potřebuji najít mého bratra." řekla jsem.
"Elen, už jsme ho zkoušeli hledat, ale marně." řekla smutně Clair. Bylo na ní vidět, že mi opravdu chce pomoct. Přistoupila jsem ke Clair blíž a podívala jsem se jí do očí.
"Já možná vím, kde se nachází. V našem starém domě. Nemohli by jsme se tam podívat?" zeptala jsem se. Byla jsem si skoro jistá, že tam můj bratr opravdu bude a nebo, že tam po něm bude alespoň nějaká stopa. Clair přikývla na znamení souhlasu a opět ukázala na stůl s jídlem. Pochopila jsem, že chce, abych se nejdříve najedla a pak že vyrazíme.
Po snídani jsem vzala matčin deník a mohli jsme vyrazit.
Jeli jsme poměrně dlouho až jsme byli konečně na místě. Před námi se tasil zchátralý dům. Těch osm let se na domě hodně podepsalo. Šla jsem blíž ke kovové brance. Pomalu jsem jí otevřela a ona nepříjemně zaskřípala. Clair mě následovala. Vešli jsme na dlážděnou cestu a mířili jsme k dřevěným zchátralým dveřím. Opatrně jsem vzala za kliku a otevřela jsem. Vešla jsem do tmavé chodby. Na zdi byli ještě náznaky krve. Šla jsem po schodech nahoru a mezitím Clair prohlížela přízemí. Vešla jsem do mého pokoje a na zdi byl nakreslen pentagram. Podívala jsem se i do ostatních pokojů a tam byl nakreslen také.
"Clair?!" zavolala jsem, co nejhlasitěji. Clair byla v mžiku u mě.
"Co se děje?" zeptala se zvědavě. Ukázala jsem na stěny pokoje.
"Co to je?" zeptala jsem se zvědavě. Clair začala prohlížet celý pokoj i pentagram.
"Někdo tu dělal rituál očištění. Tento rituál má vypudit od tohoto místa zlou moc. To znamená, že i upíry, ale je to jen nesmysl. Viděla jsem to už mnohokrát, ale podle mě to nefunguje. Tedy alespoň na mě to neúčinkuje." vysvětlila mi to Clair.

"Našla jsi dole něco?" zeptala jsem se. Clair jen zavrtěla hlavou, že tam nic neobjevila. Šla jsem do místnosti, kde měl pokoj můj bratr. Prohlížela jsem si ho a najednou jsem na zemi spatřila přívěsek. Začala jsem si ho prohlížet. Nikdy dřív jsem to v naší rodině neviděla, takže to muselo být někoho jiného. Rychle jsem přívěsek schovala do kapsy, aby si ho Clair nevšimla a prohlížela jsem pokoj dál.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lost Creature Lost Creature | Web | 11. června 2013 v 19:18 | Reagovat

Niečo podobné sa mi už tiež stalo. A bohužiaľ som tiež skončila s popáleninou na zadku. :D

2 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 11. června 2013 v 20:45 | Reagovat

to s tou kulmou,to už se mi stalo akorát že já jsem jí nechala ležet na zemi,pak jsem na ní šlápla takže jsem si popálila nohu,potom jsem po ní sjela takže jsem měla popálená stehna i zadek,navíc nám málem chytl koberec. :-D
Jinak k povídce...vážně se mi to hodně líbí,je to pořád záhadnější nemůžu se dočkat dalšího dílu,by mě zajímalo co je s tím jejím bratrem

3 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 12. června 2013 v 15:42 | Reagovat

[1]: Nejhorší je, že se pak blbě sedí :D

[2]: Ou na noze to musí být taky pěkně příjemné (ironie) :D
Jsem ráda, že se ti líbí :)

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 14. června 2013 v 16:06 | Reagovat

Povedená kapitola :) a auvíky :D to muselo bolet :)

5 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 16. června 2013 v 19:40 | Reagovat

[4]: Děkuji :) Jojo bolelo to hodně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...