Světlo budoucnosti - kapitola pátá

30. května 2013 v 20:07 | Lili Marks |  Světlo budoucnosti
Ahoj, dnes jsem se tak trochu vyhnula škole a tak jsem koukala na horory. Pro ty co se na horory dívají rádi doporučuji horor s názvem "Sirotčinec". Je to parádní film. A teď už k tématu - tak máme tu už pátou kapitolu, tak ať se líbí.



[zdroj obrázků: google.com + úprava]


Světlo budoucnosti - kapitola pátá

Když jsem se rozloučila s Damianem, vrátila jsem se zpět domů. Otevřela jsem dveře a už jsem viděla Bena a Clair, jak jdou ke mně. Šli váhavě a každý krok pečlivě promýšleli. Jen jsem na ně koukala.
"Elen, musíme si promluvit." řekla Clair. Všichni tři jsme šli do obývacího pokoje a usadili jsme se od křesel. Na malém stolku byly připraveny sušenky a čaj. Všichni jsme na sebe jen střídavě koukali.
"Měli bychom ti něco vysvětlit." řekla váhavě Clair a Ben jen kýval hlavou na znamení souhlasu. Chvíli váhala, co řekne a nejspíše vybírala ta správná slova.
"Víš, máš určitou moc, pro kterou by ti někdo mohl ublížit." vložil se do toho Ben. Vytáhl knihu, kterou měl za zády a podal mi ji. Kniha měla světle modrý obal a bylo na ní napsáno "Pravda života". Jemně jsem knihu otevřela. Byla napsána ručně, krásným písmem.
"Tohle je kniha o tom, co jsme a co vše existuje." řekl Ben. Vůbec jsem ho nechápala a nevěděla jsem, co říct. Pomalu jsem šáhla po jedné sušence, abych se trochu uklidnila. Nechtěla jsem se jim dívat do očí a tak jsem koukala do okna, za kterým zářilo jasné slunce. Myslela jsem, že to co mi řekli, že to byl jen hloupý vtip, ale tvářili se jinak.
"Co tedy jsme?" zeptala jsem se na rovinu a pohlédla jsem Benovi hluboce do očí. Přemýšlela jsem nad tím, co mi odpoví, ale nic mě nenapadlo. Neustále jsem si myslela, že jen vtipkují a že každou chvíli se začnou strašně smát a vše bude zase při starém. Ben se hluboce nadechl.
"Dobře, když to musíš vědět, řeknu ti to pěkně od začátku. Když se Clair narodila bylo vše v pořádku, ale ve dvaceti onemocněla vážnou nemocí, která se nedala léčit a tak jí někdo pomohl. Možná tomu neuvěříš, ale ten člověk vlastně člověkem nebyl. Byl něčím o čem se vedou legendy a to ti prozradí tato kniha." začal mi to vysvětlovat a já jsem se nemohla vyhnout nejrůznějším myšlenkám. Z jeho vysvětlování jsem se i přes to nic moc nedozvěděla a tak mi jen zbývalo přečíst si tu knihu a zjistit o čem to vlastně mluvil. Ben potom vstal a šel k jedné polici, která vysela v obývacím pokoji. Vytáhl tu knihu, kterou jsem našla v pokoji a která na sobě nesla pentagram. Podal mi jí.
"Tohle si nech. Možná jednou přijdeš na to, co to je." řekl a já vzala knihu pevně do rukou. Chvíli jsem jen zírala na obě knihy. Začaly se ve mně mísit nejrůznější pocity a já nevěděla, co mu mám na to říct. Podívala jsem se na Clair, ale ta zírala do země a v očích měla slzy.
Všude se rozléhalo ticho. Ani jeden z nás neměl odvahu na to, aby něco řekl. Najednou jsem se zvedla.
"Už půjdu k sobě do pokoje." řekla jsem a zamířila jsem ke schodům. Na začátku schodů jsem se zastavila. Ještě krátce jsem pohlédla na jejich tváře a pak jsem se vydala do pokoje. Otevřela jsem a posadila jsem se na postel. Knihy jsem položila vedle sebe a přemýšlela jsem o tom, co mi Ben řekl. Najednou jsem uslyšela slabé rány. Vstala jsem z postele, abych zjistila odkud to jde. Pak jsem si všimla, že mi někdo hází malé kamínky do okna. Pomalu jsem k němu přistoupila a otevřela ho. Když jsem se koukla dolů spatřila jsem na chodníku stojícího promrzlého Damiana. Jen tam stál a mlčky na mě koukal. Ani já jsem nedokázala nic říct. Vypadal teď tak tajemně a byl osvícen jen září z pouličních lamp, které se snažily osvětlovat celou ulici.
"Elen, sejdeme se zítra v sedm hodin u té lavičky." řekl a odešel. Nechápala jsem, co to mělo znamenat. Chlad mi pronikal do pokoje a mě bylo čím dál tím víc chladněji, ale bylo mi to jedno. V tento okamžik jsem nic nevnímala. Koukala jsem do prázdna a cítila jsem, jak mou tvář osvětluje nádherný jasný měsíc, který držel svou stráž nad nebem plným hvězd.

Nakonec jsem okno zavřela a šla jsem si opět sednou na postel. Vzala jsem knihu se světle modrým obalem a chtěla jsem jí otevřít, ale začala jsem váhat. Nebyla jsem si jistá, jestli vůbec chci znát pravdu. A nevěděla jsem, co pro mě bude lepší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato kapitola? :)*

Ano! ;)*
Nic moc...
Ne!! :P

Komentáře

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 31. května 2013 v 9:29 | Reagovat

tak jsem se dočetla k poslední zameškané kapitole.no a budu se opakovat.je super a pořád je víc a víc a víc napínavá,doslova jsem se do tohohle příběhu zažrala,těším se na další kapitolu

2 milča milča | Web | 31. května 2013 v 17:18 | Reagovat

Taky bych řekla, že to pro ni bude nejlepší :)
Promiň, ale večer jsem nestíhala :( a tak dávám koment teď :D
Krasa

3 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 1. června 2013 v 9:31 | Reagovat

úža :D rychle další :)

4 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 3. června 2013 v 20:57 | Reagovat

[1]: Moc děkuji, jsem ráda, že se líbí :)

[2]: To je v pořádku, já poslední dobou také moc nestíhám :D Moc děkuju ;)

[3]: Děkuju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čeho jsem součástí...